Jste zde

Po termínu

Obrázek uživatele Anet

Ještě že jsem se těch devět měsíců fakt nenudila. Ušetřila jsem svět šílených výlevů, nad kterými si člověk říká: Ještě že je těhotná, dá se to svést na hormony… Na úvahy o závislosti tvaru břicha na typu pohlaví, na testy, které řeknou, jestli fakt čekáš normou schválené dítě (bratr pořád razil teorii, že to záleží na poloze, při které se to zplodilo – ale ne, kentaura fakt nečekám…), na hovory o stokrát probraných potížích, na přeb/pírání výbavičky šestkrát dokola na takové to předporodní „těšeníčko na mimíska“ nebyl čas. Ne, že bych byla zas až tak velký workoholik a žena pachtící se kariérou (to bych neotěhotněla na dnešní dobu tak brzo brzičko – už teprve v 27 letech), ale prostě jsem pracovala, společensky a divadelně žila, v devátým měsíci stěhovala, a mezi tím jsem si užívala ten neuvěřitelný pocit, že to teda asi je fakt pravda. To úplně stačilo.

Co mě přinutilo začít plnit svět výplody nasycené plodovou vodou, následně mlíkem a pak takovými těmi malými pitíčky, které stojí víc než dvě piva a slepí to pusu třiceti šesti prospěšnými látkami a minerály?

Předně moje kamarádka Jája. Jája říkala, že bych to měla sepisovat, že by to třeba i četla. On to není blbý nápad, protože člověk aspoň nezapomene a) psát rychle na komplu, b) pravopis, c) nějaký ten zbytek kreativní sliny nezaschne tak zběsile mezi zaschlými skvrnami od tělních tekutin všeho druhu. A za d) má taky nějaký ten kompromitující materiál, který může skrýt před pubertálním potomkem a pak mu to za odměnu postupně odhalovat (Ono za 15 let: „A to na tebe nikdo neposlal sociálku?!?!?!)

Další pobídkou byl termín. Do termínu člověk má tak trochu pořád nějaké plány. Ale pak, když se miminku nechce ještě ven (není se mu co divit, z ráje do světa…), stanou se dvě věci, které člověka pobídnou.

1) Má čas. Tak co s ním, že? Sice jsem chtěla miminku psát pohádky, ilustrovat mu je, povídat si s ním a zpívat mu, ale takovéto hormonální sinusoidy netrvají dlouho – a člověk hned zapomene koupit knihu na to vhodnou, zjistí, že nemá pastelky, vlastně neví, co mu říkat pořád dokola a zpívat – ale jo, jen se nechce měnit repertoár z Nothing else matters na Kočka leze dírou. Takže tak. A v deníku je vlastně možné učinit vše zaráz, říct si, že jsem to neproseděla u seriálů a že se nějaké retrospektivě věnuju.

2) Žena po termínu nesmí chodit na facebook ani mezi lidi. Nesmí telefonovat, psát nikomu smsky, dokonce se ani vzdalovat z pokoje, kde je v dohledu. Má tedy ještě víc času. Proč se najednou ocitá v nedobrovolné sociální izolaci?

Jakmile otevře nějakou sociální síť, ptají se všichni: Co tady proboha děláš? Nemáš náhodou rodit?? Tak co?? Uuuuuž??? Tak kdy to teda bude?? Kdy hodláš rodit? Potřebujeme důvod k nezřízené pitce. A nemělas náhodou termín včera? Tak jak? Kdy se mimuško narodí? Ať už to jeee, já už chcu, aby se narodilo! A to přenášení není dobrý, že? Já jsem taky přenášela, nakonec jsem musela na císaře…
Jdu do dědiny: Jéé, Anetko, ty čekáš rodinu? A kdy? Včera? No jejda… My jsme mysleli, že si tě tam už nechají. Už je to dlouhý, co? A co to bude? Já myslím, že to bude kluk! To bude stoprocentně holka! Ne Helenko, ta paní není přepapaná, má v bříško miminko…
Všemi směry změněný taťka: Vem si mobil, když jdeš ven (šla jsem na dvůr). Ne aby tě napadlo odhrnovat sníh! (Doktorka: „Hýbejte se, pracujte, třeba odhrnujte sníh…“) Tak co matko, kdy jedem?
Volám kamarádce: Já už jsem si myslela, že už rodíš! To mi nedělej…
Jsem doma na dvoře a mamka zděšeně volá: Kde jsi? Jsi tu? Panebože, jsi tu??

Že tu Bůh je, o tom žádná. Jinak by mě už z toho muselo klepnout. Míša uvažoval, že si nacvičíme nějaké univerzální odpovědi, které ty lidi odkopou. Třeba: Jo, už, už dávno, to nevíš? My jsme ti to neřekli?
Až budu mít nějakou osvědčenou, napíšu o tom příspěvek a třeba se i přihlásím na ty mateřské internety – a budu to prodávat jako jednu z nejcennějších rad, jak se chovat po termínu. Co nějaký pohyb, procházky, lněné semínko, sex, maliník, úklid… ale odpověď, která vám zajistí klid a mír až do porodu! To je terno!

Dovětek:
Nejlepší komentář k termínu a těhotenství měl kolega a já ho za to chválím: Zeptal bych se tě něco ohledně těhotenství, ale nějak nevím na co… Krása! Víc takových, co neví!

Další retrospektivní těhotenská témata pro další příspěvky:
Jméno, termín, pohlaví, aneb jak se zmenšené tematické okruhy konverzace
Jé, můžu si šáhnout?
Těhotná je celá rodina!
Je břicho sexy?
Ekosystém výbavičky pro mimča, aneb Recept na světovou krizi