Nejhorší je to čekání. Připadám si jak na první premiéře. Čekám, potící se v nastrojených hadrech, abych mohl na podium. V puse mám sucho a jsem přesvědčený, že jsem veškerý text zapomně. a že to bude velká ostuda. Čekání na tu chvíli je o moc horší, než ta chvíle samotná. Ne nadarmo trvá těhostenství devět měsícu. Aby si na to mohl zvyknout i otec. Všechno je připravené, plínky vyžehlené, vanička, postýlka, přebalovací cosi, jen se čeká na příchod hlavní postavy. Zkoušíme všechny osvědčené metody. Sex, červené víno, ostrá jídla, chůzi po schodech i horká vana. Kdobyto byl řekl, že přivolávání potomka bude skoro tak příjemné, jak jeho plození. Aný má neuvěřitelně moc energie. Dneska umyla auto, vykldila dalších 8 krabic nádobí do naší pomalu vznikající kuchyně, šla rozdělat oheň, vytřít schody, vyprat prádlo, projít se po dědině. Je to jeden z těch těžce postižených lidí, kteří nedokážou nepracovat. Pokaždé, když skončila jednu z těchto činností jsem se na sebe podívali a řekli:"Dneska asi nepojedem"Přemýšlíme, že to bude asi pátek třináctého nebo až 15. aby se to dobře pamatovalo.